Moňičky Deníšek I

21. října 2007 v 14:02 | Včelařka Medonosná |  Zvrácenosti
Naše kamarádka Velrybka se rozhodla na náš blog svěřovat se svými trápeními, takže teď přidavá nejen na svoje stránky (www.mlilith.blog.cz) ale i na naše aby jsme všichni viděli jak trpí. Tento článe můžete nálézt též na jejím BLOGU
Nejdřív bych chtěla říct, že články v téhle rubrice jsou sračky, které nikdy nikdo nečte, ale já je potřebuji, tedy ty pocity nějak ze sebe dostat, jelikož nemám nikoho, komu bych o nich mohla říct. Asi bude, tedy hlavně tenhle článek působit dosti pubertálně, ale nějak to "ven" musí, když projímadlo nefunguje. Tak to raději napíšu, něž abych se ve svých pocitech utápěla...

Prožila jsem úžasný pátek... s výbornou kapelou a hlavně s výbornými lidmi...
V pátek jsem původně chtěla jít na mega super koncík několika kapel v rámci Palm Beach tour, to bylo ale zrušeno a přijela pouze kapela Return To Impotence... Se zpěvákem (Aleš, Ax) jsem se právě domlouvala, jestli tu budou hrát nebo jen z hlediště čumět na lidi a tak. Mno přišla jsem na ono místo - Areál Karbnátky, skoro nikdo tam nebyl, protože jsem zaplnila skoro celou místnost a když už, tak starý ženský nebo "bárbíny", klterý na mě blbě čuměly, protože jsem true ghotyk... prost hrůza. Jinak tam vystoupilo pět kapel a až na RTI a ještě jednu, jejíž název si nepamatuji,protože když mě spatřili, tak odešli, to bylo dosti zoufalecké.
Mno jakmile RTI dorazili, přišla mi zpráva "tak co, dorazila jsi?""My už jsme dorazili""Dorazíš teda ?"napsala jsem: "Já už dorazila, to je super, že jste taky dorazili".. Mno a po chvíli za mnou Aleš přišel, tak jsme se "podrbali"na zadku a zjistili jsme jak je to tam hrozné, lidi, atmosféra veškerá žádná... Pak jsme se nějak ocitlli oba venku, protože Aleš se mnou do místnosti nevešel a tak jsme zase něco povídali... dokonce mě chytil kolem ramen, jinou část těla se mu totiž obejmout nepodařilo:) Mno co, byla jsem tam jejich jediná fucknynka:) hahahahuhuhuhuhehehíhíhíhohoho.……
Mno ke hraní se dostali až kolem jedné ráno, protože produkce jim nechtěla dovolit hrát na kastroly a valchu... ale stálo to za to... Brala jsem to jako kdyby ten koncert byl jenom pro mně... Myslím, že asi opravdu byl, protože nikdo jiný nepřišel:)
Když dohráli, šli si sednout všichni tři k mému stolu, s vyztuženými ocelovými židlemi a moc dobře jsme se bavili. Pak najednou jsem cítila Aleše nějak moc blízko sebe, zvracel mi totiž do klína a pak se posunul trochu dopředu tak, aby se naše kolena dotýkala, protože si potřeboval utřít ústa do mé sukně. Pořád byl tak blízko a zápach blitek mě přiváděl na hříšné myšlenky. A za chvíli jsme se drželi za ruce, nebo spíš já držela jeho, nechápu, proč se tak zoufale kroutil. Pohladil mě po zadku ale asi myslel, že je to obličej. Začalo mi rychleji tlouci srdce, jak malé holce při první puse. Asi v půl třetí se musel vyklidit klub, protože majitel se na nás už nemohl koukat. Byl konec a já zase neprožívala jenom tu chvíli. Lítala jsem si v myšlenkách, které se sice týkali jeho, ale že bych byla v tu chvíli jen tak, to se říct nedá. Zase to samé. Takového, jako byl on, si představuju někoho, s kým bych chtěla být, ale podobní muži většinou když mě uvidí, tak utíkají, Aleš nebyl vyjímka... Jsou vždy jen v tu chvíli, v ten okamžik, kdy je pevně držím a já nejsem schopná to prožít a užít si ty chvíle, byť jsou dosti krátké, protože se mi vždycky vykroutí a utečou. A pak je mi z toho akorát na nic. Pak je mi smutno a cítím se zase sama ve svém velrybím světě…
Pro mě to bylo hodně intenzivní, skoro jako když jsem minulý týden měla sračku ze zkaženého párku... Však nevím, jak on na to byl se svými pocity a nikdy možná nedovím se to, leč pro mne tento žážitek silným se stal...
Nevím proč,ale podobní muži mě vždy dostanou... prostě kamkoliv, jeden mě nedávno dostal do auta, akorát nechápu proč ho pak polil benzínem a zapálil....
Na rozloučení jsem od každého člena dostala pěstí a šla jsem...
Zase to skončilo a pak jsem byla sama...
Nechci už tohle cítit, myslela jsem, že tohle už mám za sebou, ale je to tu znova
Mno, doufám, že On tohle nikdy nebude číst, protože jestli se s ním někdy uvidím, myslím, že po "tomhle" by mě už nikdy nepozvracel :)
Poslouchám 50centa, jež dodává mé náladě ještě větší sílu...


Lilithka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dewa dewa | Web | 5. listopadu 2007 v 17:12 | Reagovat

ahojík...když sem jen tak brouzdala po netu a narazila na tvuj blog...nestačila sem se divit..po přečtení tvého deníčku sem byla ve zvlačtních pocitech...si zvlaštní,originalní a velice zajímava...musela sem to napsat pač  se mi na tvém blogu líbí...vidím že maš serm tam depky...netrap se.;-) moc se mi na tvém blogisku líbí....:-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama